V době, kdy byly dosaženy všechny osmitisícové vrcholy se zdálo, že už není co dobývat. Pravda, do dneška existují tisíce šesti a sedmitisícových vrcholů z nichž mnohé nemají ani jména. Jenže horolezci se moc nehrnou do nepřístupných a neprobádaných oblastí. Místo toho začali do dobývání známých hor dostávat více sportovního ducha. Začali hledat těžší a těžší výstupové cesty, začali zrychlovat časy výstupů k vrcholům. Pak se objevil Messner a přišel s čistým lezením.

Bez používání umělého kyslíku. Tzv. Alpský styl začal dobývat světové velehory. Je to v té době nový způsob lezení, bez podpory velkých týmů, žádné obří expedice. I na osmitisícovky se Messnerovou érou začalo vystupovat tak jako na daleko nižší vrcholy. Vše, co se k výstupu potřebuje, to se nese s sebou. Žádné postupové tábory, žádné zajištění záchrannými skupinami

I samotné horolezectví se dostalo na rozcestí. Původně tréninková aktivita Bouldering (lezení extrémních úseků na nízkých skalkách bez jištění lanem) se přeměnila v samostatnou soutěžní kategorii. Lezecký sport jako takový začal být populárnější a populárnější. V tělocvičnách vyrostly umělé lezecké stěny. Začaly se na nich pořádat závody. Vysoké stěny se snížily na úroveň bezpečných výšek a vznikl něco jako Bouldering v hale. Lezci dnes lezou po něčem, co by před dvaceti lety nikdo ani nezkusil vylézt. Tak obtížné jsou výstupy. Tento sport si vyžaduje extrémní tréning, nové metody posilování a přizpůsobování ohebnosti těla.

V současné době se leze na obtížnost, na rychlost a Bouldering na umělé stěně. V přírodě se stále nalézají těžší a těžší výstupové cesty na vysoké hory. Zdokonalená technika, jistící prostředky, nové materiály, skvělá lana i bezpečná lanová technika umožňuje prakticky ve všech lezeckých oblastech tvořit extrémně těžké cesty.
Horolezectví se dále vyvíjí. Sportovci již tolik neriskují těžká zranění nebo životy, posouvají však hranice možného stále dál a dál.