Móda je můj život. Móda mě bavila už jako dítě, protože moje maminka se ráda oblékala a já to dělala taky. Pokaždé, když maminka nebyla doma a mě hlídal otec, tak jsem se pomalu vkradla do její ložnice a hned jsem chtěla zkoušet její šaty a boty. To byla taková krása, že jsem nevěděla, co si zkoušet dříve. A tak jsem si vždycky potají něco půjčila a procházela jsme se v tom.

V tu dobu jsem to měla docela jednoduché. Maminka pracovala na směny, takže jsem věděla, kdy asi tak přijde a otec? to nic moc, když mě hlídal, tak většinou jen seděl u televize a bylo mu jedno co já dělám. Jednu mi dokonce řekl, že když budu hodná a nebudu otravovat, tak si můžu dělat co chci. Víte, bylo mi šest let a vůbec mi nevadilo, že otec na mě nemá čas a že má raději televizi než mě. Ale co jsem mohla dělat? Nic, tak jsem si zalezla do jejich ložnice a zkoušela jsem si mámino oblečení. Bavilo mě to a móda byla vážně super. Pamatuji si, jak jsem ve skříni našla ještě maminčiny svatební šaty. Krásné a moderní! A je jisté, že jsem si je hned musela zkusit, jinak bych to nebyla já.

A tak jak jsem se do nich soukala, tak bohužel praskl rukáv. Nějak jsem na něj stoupla a bohužel se natrhl. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem, co mám dělat. Nakonec jsem se rychle zahrabala na dno skříně a nechala jsem to tak. Maminka na to přišla si za dva měsíce, kdy dělala velký úklid skříní. A nechtějte vědět, jak na to reagovala, to je jiný příběh a na dlouho. Nicméně móda mě neopustila. Módu mám ráda a kdybyste viděli moji skříň, tak si myslíte, že mám nějaký obchod se second handem, protože mám toho opravdu hodně. Moc ráda nakupuji, ale taky je pak ráda rozdávám známým, abych odlehčila svému svědomí kvůli ekologii. I v módě se musí umět chodit. A ne každá věc se musí hned vyhodit, když ještě dokáže pěkně posloužit. A vás taky baví móda? Zajímáte se o ni? Já jsem vždycky chtěla být modelka, ale bohužel příroda mi nadělila moc velké boky, takže s modelingem jsem měla utrum. Škoda.