Někomu se může zdát, že s měsíční pevně určenou částkou nebude mít svou ratolest pod kontrolou. Že ztratí přehled o tom, co si za peníze kupuje, ale to není tak zcela pravda. Copak někdo kontroluje, že odpoledne vydané peníze byly skutečně utracené za brambůrky, hamburger, nebo kino?Samozřejmě, že všichni svým dětem věří a nepředpokládají, že si za rohem v obchůdku koupí třeba cigarety.

A když potomek dostane každý měsíc domluvené peníze, musí se rodič naučit, že po týdnu mu nesmí dát další stovku. Nebo spíš víc. A to ať prosí, jak chce. Zřejmě na začátku hospodaření přijde i nějaká scéna se slzičkami.
Vám může být jedno, že Andula ze třídy dostává o dvě stovky víc a vaše dcera neodolala pokušení a všechno už utratila spolu s ní. Klidně ať říká, že teď vypadá jako socka. Nedejte se! Vy také musíte vyjít s platem menším než vaše kamarádka.

Šéf vám nepřidá jenom proto, že za ním přijdete a budete plakat a lomit rukama, že se jí chcete vyrovnat.
Vím, že to teď vypadá, že jsem proti, ale ne, já jsem všemi deseti pro kapesné. Ale vnímám to jako období, kdy je čas naučit svá dítka nakupování s rozmyslem.
Známe to, jak to chodívá. Babička přijde a vytáhne peněženku a ledacos podstrčí. Ale s tím snad každý počítá. Jen by si měla odpustit komentář typu: „Kup si za to co chceš a nenech si do toho mluvit.“
Tím vyvolává nejen nesváry mezi vnoučetem a rodiči, ale ani si neuvědomuje, co si už dotyčný představuje pod pojmem cokoli.
Ano, většinou z kapesného nic nezbyde, než přijde další vyplácení, a tak je potřeba, aby si dítě uvědomilo, že musí také myslet na spoření na narozeniny nebo Vánoce.
Ručně vyrobené dárky jsou dobré jen u těch, co nedostávají nic.
Zjistěte, jestli má peníze na obdarování členů rodiny, a když ne, nedávejte mu je jen tak. Nabídněte mu, ať si je nějakou, pro něj neobvyklou, prací v domácnosti, vydělá.
Dohodněte se na sumě za luxování, za úklid skříní, za vydrhnutí koupelny a uvidíte, že si jich rozhodně bude víc vážit. Dokonce i vybírání dárků pro něj pak bude zajímavější.

Je jasné, že výše kapesného by měla úměrně stoupat věku. Prvňáček má jiná přání než sedmák, nebo dokonce středoškolák.
Někdo začíná na dvou stech, jiný na pětistovce, ale hlavně záleží na tom, aby se váš človíček naučil hospodařit.
Jen mě zarazilo, když jsem se nedávno dozvěděla o patnáctiletém chlapci, který s nástupem na gymnázium začal dostávat 3 000 na měsíc. Nepatří mezi zlatou mládež, ale rodiče se báli, že bude za outsidera, tak nasadili takovou částku. Bohužel, o pozdějším snížení se s nimi hádal do krve a teď, kdy je to už rok, si vydupal zvýšení o 1000.
Rozhodně jsem pro, aby děti kapesné dostávaly. Jen jim dávejte takovou částku, která je naučí spořit, vážit si peněz, případně později si brigádami přivydělávat a hlavně musí samy pochopit, že nevlastníte oslíčka „ otřes se“, ale musíte si je také vydělat a celý měsíc z nich žít.