Pokud se Vám při vyslovení jména Antonín Petrof vybaví klavír, tak máme na mysli toho samého muže. Roku 1857, kdy je vyučenému truhláři Antonínu Petrofovi pouhých osmnáct let, odchází do Vídně, aby se tu naučil stavět klavíry. Co ho vedlo k takové zajímavé specializaci?
·        Podnikavý duch.
·        Šikovné ruce.
·        Láska k hudbě.

Klavíry byly v té době velice žádaným zbožím. Vždyť přeci každá svobodná dívka z „lepší společnosti“ potřebovala umět hrát na klavír. Bez toho by se snad ani nevdala. Byla tedy ta nejlepší doba na uskutečnění plánů. Po sedmiletém studiu Antonín postaví svůj první klavír v Hradci Králové a propůjčuje mu své jméno. Pak se rozhodne založit si firmu. Roku 1865 Antonín rozšíří otcovu truhlářskou dílnu a začíná podnikat ve větším měřítku.

Firma Petrof funguje dál

Jak známo, žádná válka nepřeje umění. Pocítil to i Antonín Petrof. Když vypukla ta Prusko – Rakouská, rozkvět firmy se zastavil. Zanedlouho se ale opět postavilo jméno Petrof na vlastní nohy a firma fungovala dál.
o   Poptávka se zvedá a továrna přidává ke klavírům i harmonia.
Podnikatel Antonín Petrof se rozhoduje o naprostém osamostatnění. Do roku 1881 mu některé konstrukční díly dodávaly jiné firmy.

Od nynějška si je bude vyrábět sám. Výroba pianin, která se hodila i do menších bytů, proslavila firmu po celém světě. Nabídky se jen hrnou a firma prožívá svůj strmý vzestup. Jedna nabídka byla ze všech nejzajímavější. Klavír si u něho objednal i samotný císař a jmenoval ho dvorním dodavatelem klavírů. A to už něco znamenalo. Antonín Petrof mohl být spokojený. Měl i své pokračovatele. Druhá světová válka však firmu velice ochromila. Místo krásných hudebních nástrojů se tu vyráběly bedýnky na granáty. A největší pohroma přišla v roce 1948. Dnes je firma opět v rukou rodiny Petrof a skvěle reprezentuje naši republiku i po celém světě.